Dlouho plánovaná návštěva Bělehradského derby je tady. Je čtvrtek 2.3.2017 a já s partou 7 kamarádů mám před sebou trasu 1000km z Plzně do Bělehradu. Jedeme na noc, nekteří držáci z naší posádky vůbec nepolevují, celou noc nespí a upravují se do celkem slušné formy. V dopoledních hodinách přijíždíme do Srbska(na fotkach si můžete všimnout prázdných odpočívadel, i dálnice jsou prázdné, ekonomická síla Srbska není taková, na kterou jsme my zvyklí z EU).

Okolo oběda přijíždíme do Bělehradu, kde už na nás čeká kamarád Dragan a první věc kterou chceme vyřešit je návštěva fanshopu a prohlídka stadionu. Stadion Marakana má určitě svoje kouzlo, doustávám se i do V.I.P. loží a tak vidím zatím celý prázdný stadion jako na podnose. Trošku to na vás dýchne, když se koukám na bránu, kde tenkrát úřadoval Tonda Panenka.

Jdeme koupit lístky a já jdu vyřídit  akreditaci. Lístky stojí v přepočtu 300kč. V útrobách stadionu navštívíme oficiální fanshop Zvezdy a i druhý fanshop Delije. Mají tam opravdu krásné věci za lidovou cenu. Kupoval jsem několik triček, který vyjdou zhruba na 200kč, šály také, nějaké drobnosti jsou za drobné a jako bonus ve fanshopu Delije dostávám několik sampolepek.

Na úvod pár mobilovek.

Druhý den v sobotu od 18.00 nás čeká 153. Bělehradské derby, do té doby máme ještě čas, tak si jdeme prohlídnout město.

Musím říct, za mě osobně, že ten poválečný stav tam na vás jednoznačně dýchne. Je vidět, že i po 18 letech od bombardování  se město stále dává dohromady. Je to člověku až líto, jaký to asi muselo být když ti tam Američani začnou házet bomby nad hlavama.. kord když stojím u míst, kde jsou stále rozbombardované budovy. Ty budovy nechávaji jako ukázku každýmu, kdo přijede do Bělehradu, aby to viděl celý svět čeho jsou shopný z NATO. S některými místními se dáváme do řeči a byl jsem mile překvapen. Čím si asi museli místní projít, to si ani nedokážem představit. Když slyší, že jsi Čech, podají ti ruku. Podle jejich slov, jsou k Čechům nakloněny, což ve mě vyvolává hodně pozitivní dojem z celého Bělehradu.

Na fotkách si můžete všimnout jak na různých budovách vlají Srbské vlajky. Tento národ je opravdu hrdý na sebe a stojí si za svými činy. Tak by to mělo být.

Ve městě navštěvujeme například vyhlídku a zároveň pevnost Kalemegdan kde je krásně vidět část Bělehradu a kde se protínají řeky Sáva a Dunaj. Na Donji Kalemegdanu jsou k vidění některé vojenské techniky a tanky nebo i vítězný památník. Dále procházíme i hlavní třídou Knez Mihajlova kde je hlava na hlavě. V centru vídím několik samolepek Spartak Moskva, která má družbu se Zvezdou.

Hodinu před zápasem se přesouváme ke stadionu, který je cca 3km od centra. 3 hodiny před zápasem se nesmí v okruhu 1 kilometru okolo stadionu nalévat alkoholické nápoje a v okolí 0,5km stadionu jsou zástupy stovek policistů. Na doporučení nevytahuji před stadionem zrcadlovku, to místní fans nemají vůbec rádi.

Když opravdu akreditace klapne a já dostanu vestu, tak si řikam to bude fakt hukot. Jedno z největších derby v Evropě a já budu přímo na ploše, wow! To bude jízda a taky, že byla.

Zázemí stadionu je snad jeden velký grafit, různé čmáranice, vymlácené okna. Ano, tam jsou šatny, posilka, kanceláře atd. K ploše se musí dojít dlouhým tunelem pod tribunou Delije.

Tak je to tady. Asi moje největší focení v dosavadní kariéře. Když vycházím schody z tunelu na plochu, hned za zády tak 45 minut před zápasem už support Zvezdy jede na plný obrátky a mě naskakuje husina. A to není stadion ještě plný, ale jelikož je pěkné počasí, očekává se vyprodáno. Nakonec se to potvrzuje, dle odhadu místních bylo na stadionu přes 55 tisíc lidí což je i nad rámec kapacity stadionu.

Okolo stadionu je atletická dráha, takže nevadí když budu celý zápas chodit okolo a fotit oba kotle. Partizan taky vyprodává svůj vyhraničený sektor a ještě několik tisíc fans Partizan je na protilehlé tribuně. Před úvodním hvizdem je vypuštěno 72 holubic, jelikož Zvezda akorát slaví 72.výročí od založení klubu. Zvezda zapaluje svetlice a vytahuji červene folie a celý sektor už jede na plné obrátky. Partizani odpalují černé dýmovnice, takže nachvílí mizí za velkým mrakem.

Když začne zápas oba kotle jedou neúnavně celou dobu, každou chvíli něco hoří, bouchá, líta… nechybí ani zapalování soupeřovo klubových barev, no prostě balkánská divočina jak má být a tohle opravdu mělo koule. Můžete si z fotek a videí udělat obrázek sami, ale kdo nezažije na vlastní kůži, tak těžko se to popisuje. Na konci zápasu Zvezda roužne celý sektor a vypadá to opravdu fantasticky. Člověk by se musel rozkrájet aby vše stíhal fotit na obou stranách. Po zápase jsou zfanatizovaný i místní fotografové.

Je konec, zápas končí 1:1 a z fotbalu nevidím absolutně nic. Musel jsem tam být stále ve střehu, jelikož těch předmětů nad hlavou lítalo poměrně dost. Světlice, sedačky, dělobuchy, šrouby, průhledné izolepy, zapalovače atd. to všechno můžete koupit do hlavy. Už odcházím ze stadionu, po cestě se dávám do řeči ještě s pár fans, nikoho moc nepotkávám v klubových barvách a když se ti chtějí svěřit komu fandí, tak mi to radši pošeptají. Stalo se už nespočet případů, kdy tam byl někdo pobodán nebo i zastřelen.

Jelikož v neděli od 16.00 hraje naše Viktorka šlágr kola na Slavii, odjíždíme z Bělehradu ve 2 v noci, aby jsme zápas stihli. Cestou ještě potkáváme Pavla Vrbu na motorestu a před 16hod už stojím na ploše v Edenu. Tenhle supervíkend má trošku hořkou tečku, na Slavii padáme 1:0.

Ale i tak to byl neskučný víkend. Tímto bych chtěl poděkovat celé naší posádce, až na pár drobností se vše obešlo v naprostém pořádku a velký poděkovaní patří hlavně Draganovi, který se o nás celý 3 dny v Bělehradě staral.

Už ted‘ se těším až opět někdy navštívim tohle jedinečné derby, tohle se tě prostě zareje pod kůži…